Navrhnout funkční a estetický interiér, není tak jednoduché, jak by si někteří lidé představovali. Pokud se to s obývaným prostorem myslí vážně, je dobré se řídit několika pravidly a vhodně je zkombinovat. V následujícím článku se podíváme na některá pravidla a principy, které se při návrhu interiéru používají.
Occamova břitva
Jedná se o základní princip výběru nebo spíše postupu, který se používá v mnoha vědních oborech, a určitě stojí za zvážení aplikovat jej i při návrhu interiéru. Occamova břitva v podstatě řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům. Existuje-li tedy možnost volby mezi dvěma funkčně stejnými návrhy, měl by být vybrán ten jednodušší.
„Příroda volí nejkratší možnou cestu.“
Aristoteles
Pravidlo třetin
Tato technika je odvozená od dříve používaných mřížkových systémů kompozic a nejčastěji se využívá ve fotografii. Jedná se o jednoduché pravidlo rozdělování na tři stejné díly v horizontální a vertikální rovině, aby vzniklo 9 polí. Ústřední prvek se pak umístí do průsečíků této pomyslné mřížky. Výsledkem je asymetrická kompozice, která se obecně považuje za více estetickou.
Pravidlo třetin pomáhá rozmístit prvky způsobem, který řídí, kam se budou oči diváka pohybovat. Umístění prvků pomocí tohoto pravidla vytváří dynamičtější design, který udržuje pozornost pozorovatele a zároveň dodává prostoru hloubku a vizuální zajímavost.
Tento systém členění se přibližuje zlatému řezu, i když jde o jiný poměr (třetiny 2/3 = 0,666, zlatý řez = 0,618).
Pravidlo pro použití barev: 60–30–10
Tento jednoduchý návod spočívá v použití tří barev v návrhu interiéru. Hlavní, dominantní barva pokrývá zhruba 60 % prostoru. Nejčastěji se aplikuje na stěny, velké plochy bytového textilu, nábytek nebo podlahu. Sekundární barva zabírá 30 % prostoru a používá se spíše na podlahu, objemnější nábytek a podobně. Posledních 10 % zbývá na doplňkovou – akcentující barvu, jež se používá na solitéry, dekorační předměty, pohledové kování atd. Poslední, doplňkovou barvu je možné ještě rozdělit na dvě, tzn. 60–30–5–5.
Tento koncept lze také rozšířit na použití tří textur nebo tří typů látek ve stejném poměru 60–30–10 pro vytvoření vyvážených a vizuálně příjemných interiérů.
Teorie výhledu a útočiště
Klíčovou prací k této teorii je „The Experience of Landscape“, jejímž autorem je Jay Appleton a vydavatelem John Wiley & Sons. Hlavní myšlenka je postavena na tom, že lidé dávají přednost prostředím, v nichž mohou snadno pozorovat své okolí a v případě potřeby se rychle skrýt.
Cílem této myšlenky je vytváření takových prostor, v nichž mohou lidé vidět, aniž by byli viděni. Tento princip je vhodné uplatňovat při řešení interiérů například při umístění pracovního stolu, lůžka nebo relaxační zóny. Výhledy lze tvořit pomocí velkých oken, balkonů, skleněných příček či dveří a útočiště pomocí výklenků, snížených stropů, paravánů. Podle této teorie lidé upřednostňují okrajové části prostorů před středovými, interiéry s malým počtem vstupních míst atd. Stručně řečeno, lidé se cítí dobře na bezpečných místech s dobrým výhledem a na to je třeba při dispozičním řešení vždy myslet.
Efekt biofilie
Tento výraz vychází z hypotézy, kterou poprvé použil Erich Fromm, a pojednává o tom, že prostředí bohatá na přírodní pohledy a výjevy snižují stres, zlepšují koncentraci a soustředění. Tato celkem logická teorie byla empiricky testována a efekt byl prokázán. Děti, kterým se zlepšil výhled z pokoje do přírody, měly lepší učební výsledky. Tento efekt byl prokázán i u vysokoškolských studentů.
Zajímavé je, že efekt pohledu do přírody nevyžaduje pohled na skutečné prostředí, ale pouze obrazy – tedy plakáty, tapety apod.
Je tedy vhodné při řešení interiérů, které slouží k výuce, léčbě či koncentraci, takových motivů využít, když není možný pohled ven do přírody.
Fibonacciho posloupnost
Jedná se o takovou posloupnost čísel, v níž je každé číslo součtem dvou předchozích. Vzor této posloupnosti se běžně vyskytuje v přírodě (např. okvětní lístky).
Le Corbusier spojil proporce lidského těla s touto posloupností a vytvořil „Modulora“, který pomáhá vytvářet realistické a harmonické návrhy.
Fibonacciho posloupnosti se často používají se zlatým řezem, protože spolu úzce souvisejí. Například výsledkem podílu libovolných dvou sousedících čísel v této posloupnosti je přibližná hodnota zlatého řezu.
Všechna tato pravidla se samozřejmě nevyužívají, a ani nedají využít, obecně pro všechny interiéry. Ale vhodně zvolená kombinace praidel a principů dokáže skutečně divy. Všechny možnosti si zapamatovat a umět použít už chce určitou odbornost. Proto doporučujeme si na tvorbu interiéru najmout šikovného designéra. Co třeba FND Design?
Autor: FND Design
Zdroj: casopis-interiery.cz
